Zdoláno: 27. srpna 2023
Největší výzva: Zabojovat o další titul mistra světa
Hláška: „Ta rovinatá trasa s kopci rozhodně nebude zadarmo.“
Pouhé tři týdny po absolvování extrémního triatlonu Norseman jsem opět bojoval o titul ve Skandinávii – tentokrát v oficiálně nejšťastnější zemi na světě, Finsku. Jak to dopadlo a vyšli jsme z toho s trasérem nakonec taky šťastně? To se dočtete v následujícím reportu:
Město Lahti, které se nachází necelou hodinu od Helsinek a je vstupní branou k finské jezerní oblasti, letos hostilo nejseverněji položeného polovičního Ironmana (1,9 km plavání, 90 km cyklistiky a 21 km běhu).
Na závod jsem odjížděl s rýmou a bolestí v krku, na start už se postavil sice fit, ale rozhodně ne v top formě. Kvalifikovalo se celkem 4000 závodníků a trasér Marek mi hned hlásil, že budeme startovat jen pár minut za zdravými profesionálními triatlonisty.
Plavání v jezeře jsem si užíval, ale s časem 40 minut jsem spokojený nebyl, čekal jsem ho o nějakou tu minutu lepší. Nebyl ale čas moc přemítat. „Sundávej věci,“ houkl na mě Marek, když jsme vylézali z vody, abychom rychle přesedlali na tandemové kolo.
„Je tu opravdu krásná příroda,“ popisoval mi po cestě finskou zvlněnou krajinu. Taková trasa mi vyhovuje, protože si při sjezdu trošku oddychneme, než začneme znovu makat. V zatáčkách a hlavně ve městě jsme museli dávat větší pozor, protože kvůli dešti na mokré silnici hrozilo podklouznutí.
„Závěr cyklistiky bude z kopce, ale potom přijde stoupání, tak pak začneme sundávat boty, abychom to urychlili,“ zahlásil Marek, abych věděl, na co se připravit.
Déšť neustal ani při běžecké části. Protože moje oči rozlišují jen světlo a tmu, bylo pro mě střídání asfaltu s šotolinou složitější, ale trasérovi zvlněný terén sednul. „Pozor, teď bude prudké vyběhnutí na rampu,“ informoval mě parťák včas, abych nezakopnul.
Čas v cíli se nám málem podařilo stlačit pod 5 hodin – tahle magická hranice nám utekla doslova o pár vteřin! Nakonec jsme tedy v nejšťastnější zemi skončili také celkem šťastně: Svoji kategorii jsem vyhrál a mohu si tak připsat další titul mistra světa, v absolutním pořadí všech handicapovaných jsem skončil druhý. Vítěz, který má místo ruky protézu, byl o 10 minut rychlejší. Musím říct, že někdo, kdo dokáže řídit kolo jen s jednou rukou, nebo zmáknout celý závod jen rukama, protože je na vozíku, je pro mě každopádně borec!
