Zdoláno: 8. května 2016
Největší výzva: nezkušenost
Hláška: „Vůle je silnější než těžké nohy.“
10 600 běžců na startu se chystalo pokořit maratonskou trať stejně jako já s trasérem Lukášem Nožičkou. I přesto, že jsme měli poctivě natrénováno, nikdy jsme ještě takovou délku neodběhli, a tak jsme se mohli jen domnívat, co to s námi udělá.
Už když jsme se před devátou ranní prodírali rušným Staroměstským náměstím, abychom si dali věci do úschovny, popřáli hodně zdaru ostatním známým běžcům a pořídili foto s organizací Světlo pro svět, zachvátila nás ta zvláštní „maratonská atmosféra“. Tisíce běžců různé národnosti, věku i úrovně zkušeností na jednom místě a s jediným cílem: pokořit tu magickou hranici 42 km.
Rozklusali jsme se a připravili do startovních koridorů, než se ozval výstřel. Počasí nám přálo a první kilometry jsme si vychutnávali, hned v úvodu trasy jsme navíc potkali dalšího nevidomého běžce s trasérem ze Španělska.
„Tak, jeden půlmaraton za mnou a druhý přede mnou,“ opakoval jsem si, když mi v půlce nohy začaly těžknout a hlavou se mi honily těžké myšlenky. Proč to vlastně běžím? Ne proto, že je to jednoduché, ale proto, že je to těžké. Chci překonat sám sebe a ukázat, že to jde.
Na trase jsem ale nebyl sám – trasérovi bohužel nesedl iontový nápoj a museli jsme trochu zpomalit, po chvíli jsme se ale znovu dostali do tempa.
Posledních 2 000 metrů pro mě bylo těch nejdelších, které jsem kdy musel uběhnout. Nohy šly nízko nad zemí, síla vůle byla ale nezlomná. Cílem jsme s obrovskou úlevou proběhli v čase 4 hod 1 min a já štěstím rozdával úsměvy, zatímco můj průvodce omdléval u hrazení.
Velký dík patří Lukášovi, protože to nevzdal a bojoval až do konce.
