Zdoláno: 17. června 2022
Největší výzva: Aby přišli lidi
Hláška: „Ondro, vidíš, jak je kino narvaný?“
Věhlasný cyklistický závod Tour de France se pro mě stal životním zážitkem. V loňském roce jsem se v doprovodu čtyřčlenného týmu vydal do Francie, abychom spolu s mým trasérem Markem Peterkou usedli na tandemové kolo a pokusili se zdolat všech 21 etap po stopách Tour de France. Skoro měsíční dobrodružství napříč Francií jsme úspěšně dokončili a v nohách máme neuvěřitelných 3 414 km. Tour de France jsem se rozhodl zdolat, nejen abych překonal své cyklistické limity, ale hlavně abych pomohl těm, kteří to potřebují nejvíc. Ve spolupráci s Nadačním fondem Českého rozhlasu Světluška jsem pár dní před startem spustilcharitativní sbírku na podporu nevidomých dětí a jejich volnočasových aktivit.
Po celou dobu naší cesty byl přítomen i režisér a dokumentarista Rostislav Málek, který to dobrodružství nasnímal a po roce stříhání a úprav vydal filmový dokument,který míří na plátna kin. Slavnostní premiéra se uskutečnila v mém „rodném“ okresním městě Třebíč v Kině Pasáž.
„Ondro, jaký je tvůj další cíl?“ ptala se mě moderátorka Hela Dvořáková, když lidé tleskali vestoje.
„Nejdřív bych rád poděkoval, že jste všichni přišli, a doufám, že se vám film líbil. No, nejspíš zase další dokument, který zbourá celý Hollywood,“ vypálil jsem nahonem a v sále to zašumělo smíchy.
Součástí promítání byl i křest knihy Tour de France ve tmě. Vrcholem premiéry ale bylo to, že jsme znovu mohli pomáhat. Vydražili jsme totiž můj cyklistický dres a šest zarámovaných fotografií od fotografů Rostislava Málka a Jakuba Mertla pro nemocného sedmiletého chlapce. Nikolas se narodil jako zdravé miminko, ale po pár měsících doktoři přišli na to, že má nedovyvinutou pravou mozkovou hemisféru, kvůli čemužse u něj projevila těžká mentální retardace. Momentálně je Nikolas na mixované stravě a nemůže chodit, proto si pro něj maminka přála nový kočárek, který si mohla díky výtěžku z aukce pořídit. Děkuji všem, co se zapojili – vybralo se neuvěřitelných 30 000 Kč!
V listopadu jsem měl také tu čest převzít Nejvyšší ocenění Kraje Vysočina v podobě krásné dřevěné medaile za to, o co se v životě snažím. Je pro mě důležité myslet i na druhé, ať už při běhu na schodech Velké čínské zdi, při přeběhu napříč celou Českou republikou, nebo naposledy během celého závodu Tour de France. Tahle medaile ovšem nepatří jenom mně, ale všem, co mě v mém úsilí jakkoliv podporují. Protože bez rodiny, partnerky, kamarádů a podporovatelů, kteří vidí smysl v tom, co dělám, by to opravdu nikdy nešlo. A proto bych vám z celého srdce rád poděkoval, že můžu dělat to, co mi dává smysl.
