Doksy Race: závod plný překážek a silné vůle

Zdravím všechny sportovní nadšence a milovníky triatlonu! Rád bych se s vámi podělil o svůj zážitek z letošního závodu Doksy Race. Jak už asi víte, […]

Zdravím všechny sportovní nadšence a milovníky triatlonu! Rád bych se s vámi podělil o svůj zážitek z letošního závodu Doksy Race. Jak už asi víte, nejsem žádný nováček v triatlonu a  tenhle závod byl pro mě v něčem stejný, ale přitom jiný. Na startu jsem se postavil společně se svým trasérem Markem a před námi byla výzva, kterou jsme chtěli zdolat.

Závod nám začal přesně v 11:00. Hladina Máchova jezera byla jako zrcadlo – klidná a připravená na to, abychom do ní společně s dalšímy závodníky skočili. Marek mi těsně před startem řekl: „Ondro, dneska to bude jízda. Hladina je jak dělaná pro rychlé časy, ale víc mě to teda baví ve vlnách,“ A měl pravdu. Plavání jsme zvládli skvěle, voda byla příjemná a my jsme měli radost, že jsme se tentokrát při plavání moc nepřetahovali šňůrou, kterou jsme k sobě spojeni. 

Do depa jsme vyběhli chvíli po další dvojici na tandemovém kole. Marek hned po výběhu z vody zahlásil: „Jsme za nimi, ale na kole to musíme dohnat.“ Jakmile jsme naskočili na tandemové kolo, Marek mě povzbuzoval: „Teď je naše šance, Ondro. Jedem!“ A taky že jsme jeli. Po prvním kilometru jsme předjeli naše soupeře, kteří měli smůlu – prorazili obě kola. Na obrátce už jsme měli takový náskok, že bylo jasné, že pro ně závod skončil. To nám dalo trochu klidu, ale zdaleka ne na dlouho. Od poloviny cyklistiky mě začala chytat záda. Byla to ostrá bolest, která se zhoršovala s každým šlápnutím. „Marku, nevím, jak dál,“ přiznal jsem se. „Bolí mě strašně záda.“ Marek se na mě jen ohlédl a s klidem řekl: „Ondro, bolest je jen krátkodobá. V cíli si můžeš stěžovat, teď šlapej.“ A tak jsem si trochu posteskl a šlapal dál.

Nakonec jsem to nějak přetrpěl a dostali jsme se do druhého depa. Běh byl ještě větší výzvou. Trať na Doksy Race je známá svou náročností – kořeny, kameny, písek a k tomu všemu nás trápilo obrovské teplo. Marek mě tahal na gumičce, a tím mi záda trochu spravil. Parťák tedy neplní jen roli traséra, řidiče, kuchaře, záchoďáka, ale i fyzioterapeuta. „Drž se, Ondro, máme to v kapse,“ povzbuzoval mě, zatímco mě naváděl po pěšince a pomáhal mi překonat každou překážku na trati. Byly chvíle, kdy jsem měl pocit, že už místo běhu půjdu. Ale s Markem po boku, který by mi tohle nedovolil, jsme se blížili k cíli. „Ještě kousek, vydrž,“ opakoval Marek.

A pak to přišlo – cílová rovinka. Byl to neuvěřitelný pocit, překonat všechny ty bolesti, únavu po celé sezóně a nástrahy trati. Proběhli jsme cílem a já věděl, že jsme to dokázali. Byl to jeden z těch okamžiků, kdy člověk cítí, že překonal sám sebe. „Skvělá práce, Ondro,“ poplácali jsme se společně s Markem po zádech. A že bylo proč si plácat, ve své věkové kategorii jsem mezi zdravými skončil s Markem na třetím místě. 

Závod mi ukázal, že triatlon není jen o fyzické kondici, ale hlavně o hlavě, vůli a podpoře parťáka. Protože, kdyby mě začal Marek litovat, moc daleko bychom na závodě i v životě nedoběhli. A za to všechno jsem nesmírně vděčný. Děkuji Markovi za jeho neustálou podporu a všem, kteří nám fandili. Těším se na další závod a nové výzvy, které nás čekají!

Dahlhausen, IPSUM, Jaroměřická mlékárna, Auto Racek, ATEX, Město Třebíč, Rebuild-car, Kraj Vysočina, Plavecký bazén a aquapark Laguna, Plavecký oddíl Laguna Třebíč, Paul Lange Ostrava, Fotograf Jakub Mertl, Pojišťovna 211, Nutrend, Malfini, Sorry Gravity – On Running