Olympijský triatlon Hopman

Včera jsem vám sliboval, že napíšu, jaký byl Olympijský Hopman Triatlon.

„Hele, to vidíš aspoň nějaké obrysy, že jo?“ ptal se mě cizí chlapík, když jsme stáli s trasérem Markem na startu po pás ve vodě. Tak jsem ho uklidnil, že obrysy nevidím ani trochu vůbec žádný, a pak jsme odstartovali. Jen doufám, že ten borec nestojí zaraženě na startu doteď.

1,5 km plavání bylo super.

„Ondro, jsme v řiti, praskl mi pedál,“ křikl na mě Marek, když jsme skočili na dvojkolo a chtěli se rozjet na další cyklistickou disciplínu. Tady aspoň vidíte, jak silného a namakaného traséra mám – stačí, když jen trochu zabere… Prasklý pedál ale zdaleka nepatří k důvodům, proč závod zabalit, takže se pokračovalo dál. Na kole nás čekalo ještě 40 km.

„No co se to dneska děje?! Přestala nám fungovat přehazovačka,“ zoufal si parťák na předním sedle, jakmile jsme vjeli do posledního kola. Naštěstí to zůstalo přehozené na tom nejtěžším kolečku a taky máme s trasérem ty pěkný, velký a namakaný nohy… takže nám nezbylo nic jiného, než do protivětru pořádně šlapat.

Kolo jsme zvládli a čekal nás ještě běh.

„Ondro, tady bude…“ začal mě upozorňovat parťák.
„Auuu, do pr****!“ vykřikl jsem bolestí.
„Přesně, tady bude úzká branka se sloupkem, kterou musíme proběhnout,“ dodal ještě zpětně Marek, ale to už jsem si narazil kyčel. Bohužel nezbyl vůbec žádný prostor pro stížnosti a běželo se dál.

„Ondro, jsme tady,“ křikl na mě parťák, já zvedl ruce a pochopitelně se radoval z toho, že už jsme konečně doběhli.
„Co blbneš?“ kulil na mě oči.
„Tak jsi říkal, že jsme tady, ne?“
„Ne, říkal jsem, že pití máš tady. A vůbec, ty si myslíš, že bys zaběhl 10 km pod třicet minut? To seš vážně dobrej,“ cukl mi trasér škodolibě provázkem a pokračovalo se do posledního kola.

Musím se přiznat, že terén a teplé počasí na závěr mi daly vážně zabrat. Celý Olympijský triatlon jsme zvládli za 2:25:00.

Chtěl bych moc poděkovat celému týmu Hopman triatlon a Mirkovi Urbanovi, že nás srdečně uvítal na příjemném závodě.

Svému trasérovi Marku Peterkovi děkuji za bezchybné vodění všude, kudy chodím. Ani dneska neudělám výjimku – Marku, díky moc za super závod a zážitky!

Taky bych chtěl velmi poděkovat dvornímu fotografovi a řidiči Jiřímu Hortovi, že se rozhodl zcela dobrovolně absolvovat tenhle závodní kolotoč.