Osobní rekord na triatlonovém závodě Českého poháru CZECHMAN 2023

„Ahoj Davide, jak si na tom? Za chvíli budeme muset dát kolo do depa,“ telefonoval jsem parťákovi, který mě měl na dnešním závodě CZECHMAN doprovázet, […]

„Ahoj Davide, jak si na tom? Za chvíli budeme muset dát kolo do depa,“ telefonoval jsem parťákovi, který mě měl na dnešním závodě CZECHMAN doprovázet, ale ještě byl někde na cestě.

„Ahoj Ondro, buď v klidu, máme hromadu času. Jinak jsem tady,“ uklidnil mě David Jílek do telefonu. A ještěže tak, protože mí rodiče a partnerka už si pomalu začínali tahat sirky, kdo se mnou pojede jakou disciplínu. Když David dorazil, přivítali jsme se s celou jeho rodinkou a začali se chystat. Projeli jsme kolo, proběhli se a šli dát tandem do depa.

Po odchodu vyhlašoval moderátor čísla těch závodníků, kteří si mají jít spravit kolo po defektu.

„Ondro, tady vidíš zkušenosti,“ usmíval se David. „Proto dávám kolo do depa co nejpozději, aby se nic nestalo.“

„Takže tvůj dnešní pozdější příjezd byl plánovaný a v pohodě,“ smál jsem se a David přikývnul, načež jsme se oblékli do neoprenu a vyrazili k vodě.

„Ondro, pusu,“ houkla na mě moje partnerka Péťa a já nedopatřením chytnul za ruku jiného závodníka v domnění, že je to ona. Naštěstí mě všichni zarazili včas, než pusu dostal úplně někdo jiný.

Na start plavání v délce 1,9 km jsme se postavili trochu víc bokem, konkrétně do koridoru žen, abychom se vyhnuli hlavnímu davu.

„Ondro, musíme doplavat ke startovní čáře,“ instruoval mě David, když se blížil start.

„Chceš mi jako říct, že tady někde mají startovní čáru?“ ptal jsem se, když jsme byli ve vodě pár metrů od břehu.

„Přesně, mají ji tady normálně nakreslenou na zemi,“ smál se David. Na další srandičky už ale nebylo moc času, protože bylo odstartováno. David přede mnou udával tempo a já se snažil plavat co nejrychleji za ním. Konkrétně za napnutou gumou, kterou jsme měli mezi sebou, ovázanou kolem pasu. Z plavání jsem byl nadšený, protože se zatím nevyskytl žádný problém a docela to odsýpalo. Kousli jsme se jen na pár vteřin těsně před výlezem z vody, protože se přes nás za každou cenu snažil přeplavat nějaký borec. Chytnul se do našeho lana, a ještě nám oběma ze stran namlátil rukama, jak se plácal. Když jsme pak dál prolétli depem, zjistili jsme, že jsme první část závodu zvládli za 33 minut, což byl na plavání můj dosavadní rekord.

Na 90 kilometrech cyklistiky nás čekaly dva okruhy s mírně zvlněným profilem. První kolo uteklo docela rychle a byl jsem zvědavý, jak to udržíme v tom následujícím. Cyklistika byla o něco náročnější než předchozí disciplína, protože v pár místech foukal docela silný protivítr.

„Ondro, za chvíli budeme předjíždět Helču Kotopulu,“ houkl na mě David dozadu, když jsme stoupali do mírného kopce.

„Ahoj klucí! Já chci taky!“ křičela na nás Helča, když viděla, jak nám to na tandemu frčí. Ale my jsme se jen rozloučili a projeli rychle kolem, protože nás čekalo ještě nějakých třicet kilometrů.

„Tak jsme tady,“ křiknul na mě trasér, seskočili jsme z kola a běželi honem do depa.

„Kudy se vybíhá?“ ptal se David. Krčil jsem rameny, protože jsem nevěděl, ale naštěstí to věděl závodník před námi. V rámci běhu jsme museli dát 21 kilometrů na čtyřkolovém okruhu. A tak jsme se do toho pustili.

„Pavle, nechceš si vzít Ondru? Prý by chtěl běžet rychleji,“ povídal David vedoucímu závodníkovi, který nás v dalším kole předbíhal.

„Ty kráso, sám toho už mám plný kecky,“ prohlásil Pavel a pelášil směrem k cíli.

„To je smůla, co, Davide, zase jsme na sebe zbyli,“ smál jsem se odevzdaně. Každopádně nás ještě čekalo poslední kolo. Ke konci běhu jsem do sebe na občerstvovačce hodil akorát colu, která mě pokaždé nakopne a uklidní žaludek.

„Ondro, vidíš, kdybys běžel s Pavlem, tak už jsi dávno v cíli,“ smál se David po tom, co moderátor ohlásil Pavla Wohla jako vítěze. To Davida nejspíš trochu namotivovalo, protože jsme se domluvili, že na poslední kolo trochu přidáme. Tempo jsme zvyšovali a poslední kilometr jsme naprosto letěli, abych si znovu vylepšil svůj čas. Půlmaraton jsem dal na sekundu přesně jako při jarním Pražském půlmaratonu za 1:32:06.

A do cíle triatlonu jsme doběhli v celkovém čase 4:38:32.

Ve své věkové kategorii jsem se umístil na 21. místě. Celkově jsem s trasérem obhájil 86. pozici z 470 zdravých závodníků.  Moje pocity byly suprové, protože jsem si znovu vylepšil čas a posunul se zase o kus dál.

Za super den a vylepšení mého času děkuji Davidovi Jílkovi, který se ujal role traséra. Pochopitelně by nic z toho nešlo bez vedení a tréninkového plánu od Luboše Bílka. A také bez podpory rodiny a partnerky, které jsou při závodech mojí nepostradatelnou součástí.

Organizátoři měli opět vše perfektně zvládnuté, a proto jim patří obrovská pochvala a poděkování za možnost znovu startovat na tomto závodě.

Děkuji svým partnerům, kteří mě ženou vpřed:

Dahlhausen, IPSUM, Jaroměřická mlékárna, Auto Racek, ATEX, Město Třebíč, Rebuild-car, Kraj Vysočina, Plavecký bazén a aquapark Laguna, Plavecký oddíl Laguna Třebíč, Fotograf Jakub Mertl, Jazyková škola Zachová Pelhřimov, Paul Lange Ostrava

Skrz objektiv mě zachytil Petr Zbranek a Václav Kolář. Děkuji za krásné fotografie.

Partneři
Dahlhausen Ipsum Cz Jaroměřická mlékárna Město Třebíč Aquapark Laguna ATEX Kraj Vysočina Auto Racek Sportovní klub Laguna Třebíč Nadace Světluška Fotograf Jakub Mertl Nadace Leontýnka Pojišťovna 211 Jazyková škola Zachová Paul Lange


Chcete být i vy mým partnerem?