Pilman 2022 ve znamení nového traséra a rozšlápnuté žáby

Český pohár ve Žďáře nad Sázavou na distancích 1,9 km plavání, 90 km cyklistika a 21 km běh. „Ahoj Ondro,“ zdravil mě ráno před závodem Pilman […]

Český pohár ve Žďáře nad Sázavou na distancích 1,9 km plavání, 90 km cyklistika a 21 km běh.

„Ahoj Ondro,“ zdravil mě ráno před závodem Pilman nový trasér David Jílek. 

„Nazdar Davide,“ tak doufám, že se na dnešní zážitek se mnou těšíš,“ odpovídal jsem a ptal jsem se zároveň nového parťáka.

„To je jasný,“ odpovídal mi s naprostým klidem.

„Ahoj kluci. Ty dneska jedeš s Ondrou?“ ptal se závodník mého parťáka, který šel zrovna kolem.

„No jasně, že jedu, ale zatím mi chybí zkušenost, tak snad to dobře dopadne,“ odpovídal mu se smíchem nazpět, když si zrovna ladil posed na kole.

„Já bych byl v klidu, máme při závodě spoustu času ji nabrat,“ usmíval jsem se směrem k Davidovi, když jsem seděl v kufru auta.

„Ahoj Davide, ahoj Ondro, tady Helča Kotopulu, zdravila nás další závodnice, když jsem si začal chystat věci na závod. 

„Ahoj, moc tě zdravím,“ pozdravil jsem slušně.

„Viděla jsem vás závodit s Markem v Mostě a úplně mě fascinovalo, když jste stáli u krajnice na tandemovém kole a společně synchronně čůrali,“ smála se, když mi tuhle příhodu s naprostým zaujetím vyprávěla.

„Jo, v tomhle už jsme docela sehraní,“ smál jsem se taky.

„Říkala jsem si, že bych si taky někdy takhle ráda zajela závod s někým nevidomým. Jen bych teda nejspíš to čůrání takhle pěkně nezvládla,“ povídala mi s úsměvem.

„Stačí říct, kdy a kde a můžeme to na nějakém závodě zkusit,“ odpověděl jsem ji na její přání.

„Dobře, krom toho čůrání by to nejspíš šlo. Jinak ať se vám dneska vydaří závod,“ popřála nám hodně sil a štěstí.

„Prosím tě, abych nezapomněl. Můžu si k tobě dát náhradní kontaktní čočky,“ ptal se David Péti, když jsme se chystali u auta na plavání.

„Občas se totiž stane, když mi někdo vrazí do plaveckých brýlí, že mi vypadnou,“ dodával ještě nový parťák na vysvětlenou.

„No, tak to by nejspíš nebylo moc dobrý, kdybychom na tom kole jeli dva nevidomí,“ smál jsem se a úplně jsem si tu komickou situaci představil. A když jsem se přestal smát, vyrazili jsme na start, abychom se ještě stihli rozplavat.

„Davide, tak si to dneska pořádně užij,“ plácal jsem svého traséra před startem ve vodě.

„Budu se snažit,“ smál se David, když mi ještě naposledy ukázal správný plavecký směr.

„Když bude náhodou nejhůř a začnu tě štvát, tak je tady mezi námi karabina, tak ji můžeš odepnout a začít pořádně závodit,“ smál jsem se. 

„Tak já doufám, že to nebude potřeba,“ uklidňoval mě David. Za pár vteřin se odstartovalo a byla před námi dvě plavecká kola. Nejhorší to pro nás bylo při změnách směru kolem bójí, kdy jsem se na laně dostal daleko od svého traséra. Ale na první společné plavání to ušlo.

„Pozor, tady bude schodek,“ popisoval mi honem David terén po výlezu z vody. Pobrali jsme věci v depu, nachystali jsme se do cyklistického a vyrazili jsme na trasu, která měla přes 1000 výškových metrů, takže žádná rovina.

„Ondro, tak z kopce to jede vážně moc pěkně, měl jsem tam přes sedmdesát,“ povídal mi trasér, když jsem se za ním krčil, abychom jeli co nejrychleji.

„Kolik jste na tandemovém kole vůbec jeli nejvíc?“ ptal se David.

„Fíha, tak to ti vůbec nepovím, protože netuším,“ odpovídal jsem po pravdě.

„Ale při Tour de France jsme z těch kopců letěli docela brutálně rychle, na to jsem nepotřeboval ani vidět tachometr, stačilo, jak svištěl vítr,“ odpovídal jsem Davidovi. Cyklistická trasa byla naplánovaná na tři kola, takže jsem v dalších kolech aspoň věděl, co mě čeká za kopce a zatáčky.

„Ondro, Stratil jsem sklíčko od brýlí,“ povídal mi trasér David, když jsme jeli druhý kolo.

„To je pěkný. A víš, kde to bylo?“ ptal jsem se.

„Přibližně tuším,“ odpovídal mi.

„Jak pojedeme třetí kolo, tak se budu pořádně dívat a snad to najdu,“ řekl mi trasér a pokračovali jsme v ukrajování dalších kilometrů. Naštěstí David všechno v posledním kole našel. Vyšlápnuli jsme si poslední kopec a pomalu mířili k depu.

Když jsme se nachystali do běžeckého, tak na nás čekaly znovu tři kola. Terén tady na mě byl dost technický. Horším terénem se mi nedařilo běžet, jak bych si zrovna představoval, ale i tak mi David držel čas, který jsem chtěl. 

„To je vážně drsný, tady někomu odjel karavan do příkopu,“ popisoval mi trasér při běhu, co zajímavého zahlídnul. A tak David odváděl moji pozornost a najednou jsem se ocitnul v druhém kole.

„Ondro, tak co David, jak mu to běží,“ ptal se Petr Vabroušek, když nás předbíhal skoro u konce druhého kola o kolo.

„Ahoj, musím říct, že je to dobrý tahač,“ smál jsem se, když mě David táhnul na špagátu za sebou, že jsem měl gumu v ruce pěkně zaříznutou. V posledním kole už jsem se těšil, že už to budu mít za sebou, ale ještě zvládnout mírné stoupání, seběhnout z kopců a po závěrečné cyklostezce rychle do cíle.

„Do cíle nám právě dobíhá nevidomý Ondřej Zmeškal a jeho průvodce David Jílek,“ hlásil moderátor, když už jsme to měli jen pár metrů do konce.

„Ondro, máš botu od krve,“ povídala mi Péťa, když jsme prošli za cílovou čáru.

„To nic, to jen Ondra po cestě šlápnul na žábu,“ smál se David, když jsem si pomalu sednul na zem, abych si odpočinul. Pravda byla, že jsem vůbec žádnou žábu nerozšlápnul, ale tekla mi krev ze třech prstů na pravé noze. Naštěstí jsem nevykrvácel a mohl jsem si dojít na vyhlášení pro pivní odměnu. 

Cílem jsem s Davidem proběhl za 5:11:35.

Rád bych poděkoval Davidovi Jílkovi za to, že se bez obav vrhnul do našeho prvního společného závodu. Bylo to prima vyvětrání, obzvlášť na běhu. 😁

A velké poděkování patří i organizátorům Žďárského triatlonu, kteří nám společně s panem ředitelem Havlíčkem vytvořili super závodní podmínky. 

Péti bych rád poděkoval za ošetření všech bolístek, které jsem si při triatlonu přivodil a třeba zase za rok na Pilmanovi.

Partneři
Město Třebíč Nadace Světluška ATEX Paul Lange Sportovní klub Laguna Třebíč Kraj Vysočina Auto Racek Fotograf Jakub Mertl Aquapark Laguna