Prague Challenge, poloviční triatlon v našem hlavním městě

Na včerejším Prague Challenge triatlonu to byl opravdu hukot. A když myslím hukot, tak doslova.

Zaznělo troubení, trasér Marek do mě rýpnul a tím nám začala naše plavecká část na 1,9 kilometru. Při plavání jsem párkrát trefil bójku, ale jinak si myslím, že jsem toho ve Vltavě moc netrefil. Tedy snad kromě svého traséra.

„Ondro, ty jsi teď normálně plaval jako had,“ povídal mi, když jsme vylezli z vody a běželi do depa pro kolo.
„Cože, jako had?“ otočil jsem překvapeně hlavu na svého parťáka.
„Jo, jako had. Kličkoval jsi z jedné strany na druhou,“ vysvětloval.
„No jo, když ony v té Vltavě byly dneska děsný proudy. Tak mě to hrozně rozhodilo,“ obhajoval jsem své nové hadí plavání.
„To z tebe určitě musel mít Honza Tománek radost, když jsi před ním pořád kličkoval,“ dodával ještě při běhu depem Marek.
„No, to je teda vážně dobrý … Se mu musím po závodě omluvit,“ chytal jsem se za hlavu při představě, že jsem svým plaveckým stylem blokoval dvojnásobného mistra světa.

Pak jsme vyrazili na kolo. Na něm jsem dostal trochu po***, že moc nešlapu, ale chápejte, kdo by šlapal, když jsem měl spoustu práce s olizováním své zamrzlé láhve. Musím říct, že to byla docela příjemná činnost v tom teple. No, ale nebojte se nic, parťáka jsem v tom nenechal a občas jsem na té devadesátikilometrové trase i do pedálů šlápnul. Dokonce jsme se propracovali k další disciplíně, běhu.

„Potřeboval bych zchladit,“ křičel jsem na holky u občerstvovačky, kam jsme dobíhali. A musím říct, že mě ještě nikdy žádný holky nezchladily tak jako tyhle. Najednou mi totiž do obličeje a na hlavu nalily tolik studené vody, že jsem myslel, že budu muset začít znovu plavat.

Pak jsem ale raději těch dvacet jedna kilometrů odběhnul. Do cíle jsme s parťákem Markem dorazili za krásných 5:23:42.

„Honzo, promiň, promiň. Musím se ti za to kličkování ve vodě omluvit,“ škemral jsem po závodě u Honzy Tománka o odpuštění a slitování.
„Copak ti to můžu mít za zlý, když ve vodě vůbec nic nevidíš ani neslyšíš?“ uklidňoval mě Honza a hrozně se u toho bavil. „Ale bylo to vtipný. Když jsi na mě zrovna nenajížděl zleva, tak to bylo zaručeně zprava,“ smál se.

Úžasnou profesionální řidičkou a průvodkyní na triatlonu se stala kamarádka Kateřina Kourková. Musím jí přede všemi poděkovat a pochválit, protože mě vůbec nikde nezapomněla ani nepřerazila. Takže děkuji moc, protože bez kamarádů, kteří mi pomáhají, to prostě nejde.
Triade Marek Peterka. Jo to je ten milý, krásný a pohledný mládenec, který zase na závodě nezklamal a stal se mým perfektním a důvěrným trasérem. Díky, díky, máš to u mě.

(Tak co myslíte, holky, povedla se mi tahle super prďácká reklama na traséra Marka playboye?)
No, ale to hlavní a velké díky patří celému týmu Prague Challenge, protože je úžasné, když vidíte, jak podporují nás, handicapované sportovce. Ještě jednou díky za super závod, byli jste úžasní. Věřím, že se příště potkáme znovu.