První letošní triatlonový závod Challenge v italském městečku Cesenatico

„Startovat budeme z vody, ale kousek poběžíme, protože je tady docela mělko,“ povídal mi parťák Marek před startem. Závod jsme zahájili s dvouminutovým náskokem před profesionálními zdravými […]

„Startovat budeme z vody, ale kousek poběžíme, protože je tady docela mělko,“ povídal mi parťák Marek před startem. Závod jsme zahájili s dvouminutovým náskokem před profesionálními zdravými závodníky.

Po odstartování jsme chvíli běželi do moře a po sto metrech jsme uhnuli kolem bóje na levou ruku a plavali podél pobřeží. Místy byla tak nízká voda, že jsme se rukama dotýkali písku na dně. Naštěstí se dalo plavat a nemuseli jsme během plavecké části znovu běžet.

Na další otočce kolem bóje jsme plavali směrem do moře, kde bylo naštěstí o trochu víc vody a my už nebrázdili rukama dno. Hladina byla jak zrcadlo a plavání jsme si užívali i díky tomu, že jsme měli velký prostor a nemuseli se nikde strkat s ostatními plavci. Při poslední otočce na bójce jsem věděl, že nás čeká pár stovek metrů a pak budeme muset celkem dlouho běžet do depa. Díky tomu jsme měli po 1,9 kilometrech ve vodě možnost v klidu sundat špagát, kterým mě může trasér snáz vést ve vodě.  

„Tady máš ručník,“ houknul na mě Marek, abych věděl, protože jsme si museli umýt nohy plné písku. Rychle jsme obuli cyklistické tretry, nasadili helmu na hlavu a utíkali jsme s kolem k čáře, kde jsme mohli nasednout a pustit se do další fáze závodu. Pár cyklistů jsme předjeli a pokračovali dál směrem do kopců. Po náročné cyklistické části jsme si mysleli, že posledních třicet kilometrů bude z kopce za odměnu, ale to jsme se přepočítali. Bohužel začal foukat protivítr a náš průměr se o hodně zhoršil. Do depa a devadesáti dvou kilometrech jsme dojeli po dvou hodinách a pětačtyřiceti minutách.

Další depo jsme se snažili proběhnout, co nejrychleji to šlo. A na běhu nás čekaly čtyři okruhy podél pláže u moře. Ne, že bych neměl rád teplé prosluněné počasí, ale tentokrát mi to dvakrát moc nesedlo a běželo se mi ze začátku hodně obtížně. Naštěstí trať nebyla tolik technická, proto jsem se mohl věnovat svému běhu. Občas jsem se přidržel za Markovu ruku, když byl například nějaký nepříjemný schod. Po dalším kole parťáka chytla křeč do nohy a byli jsme rádi, že jsme závěr závodu vůbec doběhli. Teplota na trase pořád stoupala a voda na občerstvovacích stanicích nás už také moc nezvládla ochladit, protože byla teplá. Pod cílovým obloukem jsme proběhli za jásotu všech fanoušků a já byl rád, že jsme tento závod s Markem Peterkou dokončili.

DahlhausenIPSUMJaroměřická mlékárnaAuto RacekATEXMěsto TřebíčRebuild-carKraj VysočinaPlavecký bazén a aquapark LagunaPlavecký oddíl Laguna TřebíčPaul Lange OstravaFotograf Jakub MertlPojišťovna 211NutrendMalfiniSorry Gravity – On Running 

Partneři
Dahlhausen Ipsum Cz Jaroměřická mlékárna Město Třebíč Aquapark Laguna ATEX Kraj Vysočina Auto Racek Sportovní klub Laguna Třebíč Nadace Světluška Fotograf Jakub Mertl Nadace Leontýnka Pojišťovna 211 Paul Lange Malfini Rebildcar


Chcete být i vy mým partnerem?