Světový pohár v zemi galského kohouta

V polovině června jsem se zúčastnil dalšího závodu ze série světových pohárů v paratriatlonu ve francouzském Besanconu. Byl to úžasný zážitek, který bych rád sdílel […]

V polovině června jsem se zúčastnil dalšího závodu ze série světových pohárů v paratriatlonu ve francouzském Besanconu. Byl to úžasný zážitek, který bych rád sdílel s vámi všemi, protože na téhle trase jsme nejeli poprvé. Tento závod nebyl jen o fyzické námaze, ale také o setkání s handicapovanými lidmi z celého světa a překonávání vlastních hranic.

Přípravy na tento závod probíhají celý rok. Věděl jsem, že konkurence bude tvrdá, protože se zde setkali nejlepší paratriatlonisté z celého světa, jako z Británie, Ameriky, Francie a dalších zemí. Když jsem se blížil k startovní čáře, cítil jsem směsici nervozity a vzrušení,

„Ondro, první startovali na úplně jiný zvuk, tak musíš být připravený, že start bude možná trošku jiný,“ varoval mě parťák Marek, protože jim nefungovala startovní signalizace. 

„Za pár vteřin startujeme,“ upozornil mě parťák. A já se připravil na skok do vody. Když jsme odstartovali, tak nám závod začal plaváním na 750 metrů. Voda byla chladnější, ale pocit adrenalinu mě rychle zahřál. Můj vodič a já jsme se snažili udržet rovnoměrné tempo, protože byl silný vítr, který nám podmínky ve vlnách ztížil. Plavání bylo náročné, ale když jsem se konečně dostal na břeh, věděl jsem, že nejhorší část je za mnou. 

V depu jsme pár metrů před námi měli francouzské soupeře, takže jsme se snažili co nejvíc depo urychlit. Bohužel jsme udělali pár chyb a několik vteřin nakonec ztratili. Cyklistická trasa vedla přes krásnou francouzskou krajinu a navzdory náročným stoupáním jsem se cítil odhodlaně.

„Ondro, bude přechod, tak šlápni,“ informoval mě parťák, když jsme pomalu vyjížděli kopec. Snažil jsem vnímat na tandemovém kole profil trasy, abych věděl, co nás dál čeká, protože délka cyklistické části měla 20 kilometrů.  

Poslední částí závodu byl běh. Moje nohy už byly unavené, ale vůle a naše společná podpora s trasérem Markem Peterkou nás hnala kupředu.

„No ty kráso, máme penalizaci,“ zaklel marek, který před námi viděl naše číslo na ceduli.

„To je vážně škoda,“ opětoval jsem zakletí. Hned co jsme si odbyli čas penalizace, rychle jsme běželi do cílové roviny. Slyšel jsem povzbuzení diváků a ostatních závodníků, což mi dodávalo energii na každý další krok. Když jsem konečně přeběhl cílovou čáru, cítil jsem neuvěřitelnou úlevu a radost, že jsme s Markem závod dokončili.

Umístil jsem se na 7. místě mezi nevidomými závodníky. I když jsem nedosáhl na pódium, byl jsem spokojený s výsledkem. Konkurence byla obrovská. 

Závod byl důkaz toho, že i přes své zdravotní omezení mohu dosáhnout velkých věcí a překonávat výzvy. Díky podpoře mé rodiny, přátel a sponzorů jsem se dostal tam, kde jsem dnes. A za to jsem nesmírně vděčný. Děkuji všem, kteří mě podporují na této cestě. Tento závod byl jen dalším krokem v mém sportovním životě a těším se na další výzvy, které přijdou. 

DahlhausenIPSUMJaroměřická mlékárnaAuto RacekATEXMěsto TřebíčRebuild-carKraj Vysočina, Plavecký bazén a aquapark LagunaPlavecký oddíl Laguna TřebíčPaul Lange OstravaFotograf Jakub MertlPojišťovna 211NutrendMalfiniSorry Gravity – On Running 

Partneři
Dahlhausen Ipsum Cz Jaroměřická mlékárna Město Třebíč Aquapark Laguna ATEX Kraj Vysočina Auto Racek Sportovní klub Laguna Třebíč Nadace Světluška Fotograf Jakub Mertl Nadace Leontýnka Pojišťovna 211 Paul Lange Malfini Rebildcar


Chcete být i vy mým partnerem?