Můj příběh – část třetí

Vinou zákeřné nemoci jsem náhle přišel o někoho, s nímž jsem plánoval budoucnost, chtěl sdílet všechnu nově nalezenou radost, kdo pro mě byl motivací, podporou a spřízněnou duší.

Opět mě život srazil na dno… A opět to byl sport, který mě z toho dna vytáhl na světlo.

Několikahodinový každodenní trénink mi pomáhal čistit myšlenky a taky se soustředit na další cíl: triatlonový závod IRONMAN v německém Regensburgu. 42 km běhu, 180 km na kole a 3,8 km plavání jsme s trasérem Markem absolvovali v čase 11:10:19 a skončili tak na 6. místě mezi vidícími závodníky!

Díky sportovním zkušenostem jsem získal důvěru v sebe a díky těm životním zase uvědomění, že nikdy nevíme, který den může být náš poslední.

Proto jsem v roce 2018 s přáteli naplánoval ambiciózní projekt 600 KM POSLEPU – s cílem přeběhnout celou Českou republiku od západu na východ pro malé nevidomé děti, které potřebují pomoc stejně jako kdysi já. Měl jsem běžet 10 dnů cca 70–90 km denně, v polovině cesty jsem ale dostal záněty do nohou a přetížil si bércové svaly, takže každý krok začal být nesmírně bolestivý. Rodiče mi nakonec dovezli tandemové kolo a zbytek cesty k nejvýchodnějšímu bodu ČR jsem alespoň dojel. Za prohru to ale nepovažuju; v připojené charitativní sbírce se vybralo přes čtvrt milionu korun a nadšení podpořených dětí mi všechnu bolest vynahradilo.

Posílen vědomím, že i nemožné se dá nakonec zvládnout, jsem se rozhodl pro výzvu zatím největší: kvalifikovat se na Paralympijské hry v Tokiu 2020! S mým tříčlenným týmem jsme už drželi v rukou letenky do arabského Abú Dhabí, kde měl začátkem března proběhnout kvalifikační závod, když nás zasáhla nečekaná zpráva o jeho zrušení z důvodu pandemie koronaviru. Tím, že jsme nemohli získat potřebné body do tabulky, se náš sen o Paralympiádě protentokrát rozplynul…

To bych ale nebyl já, abych se vzdával, a tak jsem se místo toho začal soustředit na další ambiciózní projekt: v roce 2021 zdolat nejznámější cyklistický závod na světě. Po nekonečném zařizování a několikaměsíčním tréninku nadešel den D, kdy jsme se s trasérem Markem posadili na tandemové kolo a šlápli do pedálů. Po následujících 21 dní jsme (s pouhým dvoudenním rozestupem od oficiálního pelotonu) zdolávali horské úseky ve francouzských Alpách a Pyrenejích, dvakrát pokořili horu Mont Ventoux a svou cyklistickou pouť po 3 414 kilometrech zakončili u Vítězného oblouku na Champs-Élysées v Paříži. Stal jsem se tak prvním nevidomým na světě, který zdolal věhlasný závod Tour de France, a nejen to: v připojené sbírce se nám podařilo podpořit děti z NF Světluška, aby podobný pocit vítězství jednou mohly zakusit také.

I přes celosvětovou krizi mi rok 2021 přinesl mnoho šťastných momentů – třeba když jsem v Nizozemsku na trati Almere–Amsterdam probíhal cílem a záhy zjistil, že jsem získal titul Mistra světa v dlouhém triatlonu. Ale i ty, kdy jsem byl obyčejně doma a těšil se z toho, že má rodina i nejbližší jsou zdraví.

Říká se, že člověk si uvědomí hodnotu toho, co má, až když to ztratí. Ztráta smyslu zraku mi pomohla nalézt smysl nový: Inspirovat, motivovat a dodávat odvahu těm, kteří to potřebují – prostřednictvím rozhovorů, přednášek, knížek nebo blogu.
Ano, mohl jsem žít obyčejný život zdravého kluka. Nebo vzít to, co mám, a proměnit to v něco neobyčejného.

Vzpomínáte si ještě na Lukášův šílený nápad, že se jednou proběháme až na olympiádu? Ukázalo se, že nakonec tak šílený nebyl, a já se právě pokouším kvalifikovat na Paralympijské hry v Paříži v roce 2024.

Slovy mého mentálního kouče Jana Mühlfeita: „Vždy miř na Měsíc. I když ho mineš, skončíš mezi hvězdami…“

Můj příběh – část první

Můj příběh – část druhá

Partneři
Dahlhausen Ipsum Cz Jaroměřická mlékárna Město Třebíč Aquapark Laguna ATEX Kraj Vysočina Auto Racek Sportovní klub Laguna Třebíč Nadace Světluška Fotograf Jakub Mertl Nadace Leontýnka Pojišťovna 211 Jazyková škola Zachová Paul Lange


Chcete být i vy mým partnerem?