Vyrazili jsme na Nový rok do Makedonie

Tak nějak jsem si při odjezdu do Makedonie říkal, že nebudu nic psát ani datlovat a budu odpočívat.

No, ale upřímně, nějak se to nepovedlo a něco málo jsem vám přesto napsal. Takže se s vámi o to celé silvestrovské dobrodružství podělím.

„Hele, tady někdo z vás zase jí, že jo?“ ptal jsem se kluků cestou v autě. Cítil jsem totiž ve vzduchu něco dobrého.
„Cože? Tady vůbec nikdo nejí, že jo kluci,“ bránil se Lukáš trochu nesrozumitelně. Skoro jako by měl plnou pusu.
„Opravdu nic nejíš, jo?“ ujišťoval jsem se raději znovu, protože čich mě ještě nikdy nezradil.
„Opravdu,“ dušoval se Lukáš. Jen bylo divný, že jsem úplnou náhodou zaslechl zavření krabičky.
„Takže mi chceš říct, že to, co jsem cítil a slyšel, byla jen náhoda?“
„Ondro, s tebou je to vážně hrozný, člověk se už ani tajně nenají,“ postěžoval si Lukáš, když se přiznal a musel mi dát desátek ze své dobré svačiny. „Ty bys snad cítil, i kdyby tu myši na**aly.“

A musím vám říct, že ten štrůdl měl opravdu dobrý. Takže jestli se chystáte někam na výlet, Lukáše a štrůdly vezměte rozhodně sebou.

Dorazili jsme na hraniční přechod mezi Černou Horou a Srbskem a já jsem doslova nevěřil vlastním očím.

„Ondro, tak si normálně představ, že tu teď přešla přes hranice kráva,“ povídal Vojta za volantem.
„Co, jako fakt kráva?“ vyvalil jsem překvapeně oči.
„Jo, opravdu. Šla tu kráva, hned kolem našeho auta,“ upřesňoval Jirka, abych byl víc v obraze.
„Hele, a myslíte si, že ji na celnici taky kontrolovali?“ vyptával jsem se.
„Jako že by třeba něco pašovala ve vemenu, jo?“ smál se Lukáš vedle na sedačce.
„Nikdy nevíš,“ usmíval jsem se, „ale taky je možný, že si chodí za hranice pro nějakou tu kvalitnější trávu.“

Dorazili jsme do Makedonie, do hlavního města Skopje, a to by bylo, abychom ho nešli pořádně omrknout.

„Ten Vojta se na to focení zastavuje snad po každých deseti metrech,“ stěžoval si Lukáš, když jsme se toulali ulicemi hlavního města.
„To vypadá, že s fotografem takhle vůbec nikam nedojdem,“ přitakal jsem.

„Hele, když už jsem si koupil pořádný foťák a stativ, tak musím pořádně fotit, ne!?“ ohradil se z dálky Vojta, když slyšel, jak ho s Jírkem a Lukášem kamarádsky pomlouváme.
„Jo, to nám bohatě stačí nějaká ta fotka na iPhone a je to,“ neodpustili jsme si rýpnutí.
„No jo, ale ve tmě na ty vaše nahryznutý jabka kvalitní fotky prostě neuděláte,“ poučoval nás Vojta, zatímco fotil už čtyři sta padesátou fotku.

„Hele, stejnak si myslím, že ze všech těch tisíců fotek z Makedonie se budou všichni včetně mě koukat jen na jedinou,“ smál jsem se a říkal jsem si jen tak do větru.
„A to na jakou?“ ptal se zvědavě Lukáš.
„No, na tu s těma holkama v sukýnkách z restaurace,“ usmíval jsem se.
„Jo, to máš pravdu. Všichni se budou koukat na tu, kterou jsme nefotili na foťák, ale na můj nahryznutej iPhone,“ smál se Lukáš, protože věděl, že má tu nejkvalitnější fotku.

Na cestě domů z Makedonie 

S klukama jsme se ještě zastavili v srbském městě Novi Sad, kde jsme si prošli náměstí a zamířili do první otevřené hospody. Vypadalo to, že jsme daleko na jihu Evropy objevili úplný ráj na zemi! Za barem pípa na dvacet druhů piv, ležáky, na které si jenom vzpomenete, a pivo hned na stole. No řekněte sami, opravdové pokušení…

„Ondro, tak si představ, že ti tady chtěl nějaký pán ukrást židli,“ povídal mi bratranec Vojta, když jsme se s Lukášem vraceli od baru.
„Co, proč mi chtěl krást židli?“ ptal jsem se překvapeně.
„No to já nevím, ale tady paní od vedlejšího stolu ji bránila statečně, svým vlastním tělem,“ referoval Vojta.
„Takže cizí chlápek mi krade židli, cizí paní ji brání, a vy na to jenom koukáte? To jste teda rodina, to vám povím,” vyčítal jsem oběma bratrancům u stolu.
„No jo, Ondro, rodinu si prostě nevybíráme,“ zakončil filozoficky bratránek.

A to jsem jim tajně, holomkům, u baru zaplatil celou jejich útratu. Ale aspoň jsem jim nakecal, že za ně zaplatil ten hodný pán za barem. Byla to prdel, když mi Lukáš popisoval, jak se Jirkovi chudák majitel hospody snažil rukama nohama vysvětlit, že už nic platit nemusí.

Partneři
Město Třebíč Nadace Světluška ATEX Paul Lange Sportovní klub Laguna Třebíč Kraj Vysočina Auto Racek Fotograf Jakub Mertl Aquapark Laguna