Zdoláno: 22. srpna 2020
Největší výzva: převýšení
Hláška: „Jestli nechceš makat, tak si dej rovnou nohy nahoru, ať ti je aspoň nemusím zvedat.“
Jak už název napovídá, krušnohorský závod není žádná brnkačka pro netrénované, ale naopak „extrém, kde jde 100% o zážitky, sdílení radosti a bolesti.“ Trasa triatlonu se skládá ze 4 km plavání, 180 km na kole přes táhlé sedmero vrcholů s převýšením 4 500 m (v předchozích ročnících tuto pasáž někteří závodníci raději rovnou vzdali). Triatlon pak uzavírá terénní běh v délce 44 km s převýšením 1 000 m, zakončený dlouhým a strmým stoupáním do lyžařské sjezdovky.
V 6:00 ráno jsme se s trasérem Markem Peterkou postavili na start u vodní nádrže Barbora společně s dalšími 30 závodníky. Na rozdíl od svého prvního triatlonu jsem si dnešní čtyři plavecké okruhy užíval a po odplavání už netrpělivě čekal doprovodný tým, aby nás vypravil na cyklistickou část závodu.
Do hor jsme vyrazili na tandemovém kole s pilotem Markem a doprovodem Martinem, který nás zásoboval jídlem a pitím, zatímco Bára nás jistila z auta po hřebenech. První dva kopce se zdály být nekonečně dlouhé, až mě ze soustředěného šlapání vytrhla neskutečně hlasitá rána. Prasklé zadní kolo! Bylo obrovské štěstí, že se to nestalo cestou z kopce dolů, kdy by následky karambolu mohly být mnohem nebezpečnější. Support tým nám pomohl rozvalený plášť rychle opravit, abychom po krátké pauze vyrazili dál.
Zdolávání prudkých kopců komplikoval déšť a drsná zimnice, která se nám v horách nevyhnula. I přesto jsme se po jízdě na kole drželi na druhé pozici. Po prvních minutách běhu mě ale přepadla náhlá bolest břicha, a uvědomění, že mám ještě 40 km před sebou, mě optimismem nenaplňovalo. Nejtěžší byly poslední 2 kilometry do sjezdovky, kde jsem se musel zapírat, abych se tam vyčerpaný vůbec vyškrábal. Za vrcholem nás už ale zaslouženě čekal dav fanoušků a cílová páska, kterou jsme proběhli v čase 16 hod 30 min a skončili tak na 5. místě.
Děkuji otci celé myšlenky Punku, Tomáši Langhamerovi. Velké poděkování patří trasérovi Markovi Peterkovi a také Martinovi Havlíkovi a Báře Živné, kteří nám věnovali svůj čas.
