Zdoláno: 5. srpna 2023
Největší výzva: Skočit z trajektu do ledového fjordu
Hláška: „Docela dlouho trvalo, než jsme se po skoku do vody vynořili!“
Už jen představení závodu Zalaris Norseman ilustruje jeho náročnost a také vysvětluje, proč jsem se na něj se svým trenérem Lubošem Bílkem připravoval téměř rok:
„Tohle není nic pro vás. Nic ve zlém, ale tenhle závod je jen pro ty, kteří jsou odolní a bojují. Pro ty, jejichž mysl je zocelenější než tělo. Pro ty, kdo se zvládnou neustále zlepšovat. Pro ty, kdo nečekají držení za ručičku ani lichotky.“
Norseman je jeden z nejtěžších, ale zároveň nejkrásnějších triatlonů v délce 226 kilometrů, které obsahují vše, co je norské: plavání ledovým fjordem, cyklistiku protínající pohoří i běh s téměř dvoukilometrovým převýšením.
Na start jsme se s trasérem Markem Peterkou postavili 5. srpna v 5 hodin ráno v norském Eidfjordu, ale už jen dostat se k němu byla první výzva. Závodníci museli překonat čtyřmetrový skok z trajektu do vody a doplavat na start – jediným orientačním bodem ve tmě pro ně byl zapálený signální oheň na břehu. Následovaly necelé 4 km plavání v ledovém fjordu Hardanger.
První část jsme (i díky neoprenu) zvládli v čase 1 hod 32 min 56 s a na tandemovém kole pokračovali dál vstříc norským vrcholům.
„Můžeš být rád, že to stoupání nevidíš,” povídal mi Marek, když jsme začali šlapat na první horu, 180 km jízdy teprve před námi. V kopcích začala být zima, ale o teplotní komfort se naštěstí postaralo dobré oblečení a norské termoprádlo od Brynje. Potil jsem se pouze při jízdě v tunelech.
V sedle jsme nakonec strávili 7 hodin a 12 minut, jen abychom zase vyběhli na závěrečnou 42 km dlouhou maratonovou trať.
Počasí přitom střídalo déšť, vítr i slunce, aby nám na posledních 6 kilometrů předvedlo bouřku a prudký liják na vrcholu kopce s příznačným názvem Zombie Hill. Jeho obtížnost je spíš psychická než fyzická – jakmile narazíte na železniční přejezd na 25. kilometru, běžíte nahoru až do cíle, a pokud se pokusíte zpomalit, je to jen horší.
„Ondro, viděls to?“ vyhrknul Marek a šokem skoro zapomněl, že nevidím. „Vedle nás uhodil blesk jak hovado!” Po doběhu jsme se dozvěděli, že zbylé závodníky kvůli nebezpečí začaly svážet autobusy.
Zvládli jsme to! Cílem jsme proběhli v celkovém čase 14 hod 35 min 57 s a stali se tak Mistry světa v parakategorii závodu. Mezi zdravými závodníky jsme se umístili na 133. místě a poctou bylo získání černého trikotu, který je vyhrazen jen pro 160 nejlepších Norsemanů.
Vítězství patří celému realizačnímu týmu, který poskytoval support při závodě i dlouhé cestě na sever, stejně jako partnerům, kteří mě dlouhodobě podporují.
