Cesta za úspěšným webem

Dlouho jsem přemýšlel nad tím, že bych pro vás udělal rozhovor s kamarádem Bohumilem Hanusem, který dělá weby, protože moje cesta k momentálním stránkám, ze kterých máte možnost dnešní článek číst, byla dlouhá.

Dlouho jsem přemýšlel nad tím, že bych pro vás udělal rozhovor s kamarádem Bohumilem Hanusem, který dělá weby, protože moje cesta k momentálním stránkám, ze kterých máte možnost dnešní článek číst, byla dlouhá. S grafikem Tomem Dilhofem, který celé stránky navrhnul, jsme si před lety na mém webu vymysleli spoustu věcí, ale jediný, kdo se jejich úspěšného dotáhnutí zhostil, byl Bohumil. A ještě že tak – mám radost, když mi lidí píšou a říkají, že mám opravdu moc povedený stránky.

Ahoj Bohumile, můžeš nám na začátek říct něco málo o sobě? Třeba jak se stalo, že tvůj život ovlivnily jedničky a nuly?

Stejně jako ty, Ondro, jsem rodák z Vysočiny, vlastně z jejího srdce, Žďáru nad Sázavou, a k jedničkám a nulám jsem se dostal už před dvěma dekádami při studiu na místní průmyslovce. Zde jsem zakusil začátky práce s počítačem, první krůčky s tvorbou grafiky, a protože internet, jak ho známe teď, byl ještě v plenkách, práce s ním byla spíš pasivní. K tvorbě jsem se dostal samostudiem o pár let později, protože takový obor nebo předmět ve škole ještě neexistoval.

Je nějaký web nebo projekt, na který jsi opravdu hrdý? Prostě něco, co byla vážně dřina, ale stálo to za to? Protože věřím, že někdy se člověk dokáže pěkně zapotit i u počítače a klávesnice.

Nedá mi to neříct, že jeden z těch projektů, na který jsem hrdý, je určitě tvůj web. Byla to trošku výzva, se kterou jsme se jako tým myslím poprali dobře, a výsledek stojí za to. Tou hozenou rukavicí byla právě optimalizace pro zrakově postižené, aby byl web přístupný opravdu pro každého. Já sám jsem se na tom naučil další cenné postupy a odhalil slabá místa, kde se dá zapracoval a dostudovat problematiku. U jiných projektů nemohu říci, že by byla až taková dřina samotná práce, spíše se člověk občas zapotí u komunikace s klienty. 🙂

Bohumile, jako sportovec rád vzpomínám na svůj první závod, kde jsem s kamarádkou místo dvou kol běžel jenom jedno, protože se nechala strhnout davem a nepřečetla si propozice. Taky máš jako webař nějakou svoji první veselou vzpomínku na tvorbu stránek?

Bohužel mně asi nenapadá nic vtipného, v tomhle oboru mi přijde většina věcí exaktních.

Líbí se mi, když lidé dokážou mít širší zaměření. Sám sportuji a do toho dělám i inspirativní přednášky a u tebe vidím, že dokážeš dělat weby, ale neděláš jen to. Můžeš prozradit svoje další zaměření v grafice a reklamní části?

Jak jsem říkal dříve, s grafikou jsem začal už na VOŠce, kdy do nás profesor hrnul tutoriály z knížky Adobe Photoshop, a později v semestru jsem spíše učil já jeho než on mě. 🙂 Začínal jsem s různými plakáty na akce kamarádů, později i jednoho místního klubu. A časem jsem přešel na veškerý offline i online. Takže jsem takový multifunkční pavouk, který je schopen vytvořit firmě identitu, tištěné materiály i web, případně podklady pro reklamní kampaně. Dřív jsem i fotil, ale to mi zůstalo už jen jako koníček spojený s cestováním.

Několikrát jsme narazili na cestovatele z Nalehko Václava Malinského, se kterým se znáte. Povíš, jak jsi na tom s cestováním a které země tě okouzlily?

Cestování je jeden z mých největších „koníčků“ a mohl bych se tu rozepsat na spoustu stránek. 🙂 Nicméně s Vaškem jsme se propojili při jeho první cestě do Asie a potkávali jsme se plánovaně i náhodou po Thajsku a Myanmaru. Cestovat jsem začal ve skupince s kamarády, ale čím jsem starší, tím méně času na cestování je a už není úplně jednoduché se sladit. Tak jsem přešel na dráhu sólo cestovatele a párkrát si vyzkoušel několikaměsíční život digitálního nomáda poznávajícího jihovýchodní Asii. Tím se propojila práce s oběma mými koníčky. Nevím, jestli mám přímo jednu konkrétní zamilovanou zemi, protože jich bylo už poměrně dost a v každé zůstal kousek mě. Jednou z těch zemí, kam bych se ještě rád vrátil, je právě Myanmar, který jsem zažil v době po prvních demokratických volbách a těsně před vojenským převratem, kdy se země opět uzavřela. Druhou takovou oblastí je určitě Indonésie, kde mám několik přátel a je to země plná kontrastů, úžasné přírody, skvělých lidí a báječného jídla. A z těch dalších zemí, které jsem projel a prožil, bych asi vyjmenoval Indii, Thajsko, Srí Lanku, Laos, Filipíny, Island a třeba Mexiko. Moje cesty mohou tví čtenáři sledovat na Instagramu (@boydawashere), kam pravidelně přispívám vždy, když jsem v pohybu. 🙂

Znáš nějaké zajímavé stránky, ze kterých čerpáš pro své zahraniční cesty?

Na začátku jsem hodně četl Travel Bible (www.travelbible.cz) od Matouše s Petrem, kdy to byl pro mě velmi cenný zdroj informací jak o cestování, tak právě o digitálním nomádství. Později už to byly spíš různé blogy cestovatelů, Instagram a vlogy na YouTube. Pro předávání svých zážitků a fotek jsem si udělal web www.boyda.eu, ale jak se říká, že „kovářova kobyla chodí bosa“, neměl jsem v posledních letech moc čas se tomu věnovat, takže web zarůstá džunglí. Ale mám v plánu udělat velký update na konci roku na své další cestě po Asii. 🙂

Můžeš nějak stručně říct, když začneš řešit s klientem web, jak to celé probíhá? Prostě na co se má člověk připravit a měl by zaručeně vědět?

Na úplném začátku se snažíme definovat, proč ten web zákazník potřebuje, co by měl web splňovat za požadavky a kdo je cílová skupina. Myslím si, že tohle jsou jedny z nejdůležitějších otázek a stavební pilíře toho, jak se bude celý projekt dál vyvíjet. Pokud si na toto odpovíme, následuje vytvoření struktury – takový pavouk, jak se bude návštěvník webem pohybovat, a až teprve pak se začíná řešit vizuální podoba. Nejdříve blokový model, kde se definuje rozložení na jednotlivých podstránkách, a následně se finalizuje grafika. Tam, kde je daný nějaký vizuální styl, třeba jako u tebe, je to trochu jednodušší a přímočařejší. Ve chvíli, kdy je grafika odsouhlasená, nastává fáze pro kodéra, který vytvoří HTML prototyp – už to není statická grafika, ale vizuální interaktivní podoba webu. Další fází je napojení na nějaký redakční systém, aby si klient mohl stránky pohodlně spravovat. V současnosti je na trhu již mnoho služeb pro no-code řešení (např. www.solidpixels.cz, www.webnode.cz apod.), kdy si zákazník může po registraci a zaplacení zpravidla měsíčního/ročního poplatku sám web vytvořit. Zpravidla to je spíše pro rychlé spuštění s menší možností editace vizuálu.

Teď se v médiích hodně řeší umělá inteligence. Co si o tom myslíš, dokážeš tuhle možnost nějak zakomponovat i do svého odvětví? Já jsem se nad tím několikrát zamýšlel, ale možná mám štěstí v neštěstí, že za mě žádná umělá inteligence sportovat nebude.

Do běhu zatím ještě asi nezasáhne, ale nikdy neříkej nikdy. 🙂 Samozřejmě tenhle vývoj sleduji a místy je až děsivé, co všechno AI zvládá. Moje praktické zkušenosti s umělou inteligencí jsou spíše jako nápověda při řešení problému při kódování, kdy mi to šetří čas s hledáním na G**gle a vytváří tak zkratky k řešení problému.

Čerpáš někde nějakou inspiraci k práci, nebo tě spíš učí zkušenosti?

Určitě je spousta showcase webů, jako jsou například Behance a Dribbble, kam si jdu občas rád u dobrého kafe zabrouzdat a podívat se na nové trendy, ať už v grafice, nebo webech. Co se týče spíše kódování, tak se učím ze zkušenosti a právě při řešení různých požadavků, které vznikají při vývoji.

Jak jsem tě přesvědčil, že ses rozhodl mi udělat web?

Jestli si pamatuji dobře, tak to nebylo ani o přesvědčování. 🙂 Jako projekt se mi to hrozně líbilo, chtěl jsem tě podpořit na tvé cestě, líbil se mi tvůj příběh a poselství a celé mi to dávalo vyšší smysl než běžná zakázka. Navíc je to i tým lidí, kteří se na celém projektu podílejí – ten dotáhl (teď už mohu s radostí napsat „naši“) věc do finále, kde se nyní nacházíme, po trápeních, která jsi měl s předchozím vývojem.

Spolupráce s Bohumilem byla od začátku do konce naprosto perfektní. Když budete někdy řešit nějaký web a nebudete si vědět rady, tak můžu jen doporučit a přidávám kontakt. Třikrát hurá Hanusovi.

Bohumil Hanus: boyda.hanus@gmail.com