Triatlonový závod napříč rakouskou přírodou v Sankt Pölten

Start se odehrával ráno v 7:20 v chladné a křišťálově čisté vodě jezera Viehofner See. „Ondro, před námi bude mírně zatopené molo – jak z něj odstartují profíci, […]

Start se odehrával ráno v 7:20 v chladné a křišťálově čisté vodě jezera Viehofner See.

„Ondro, před námi bude mírně zatopené molo – jak z něj odstartují profíci, skáčeme do vody hned po nich,“ informoval mě parťák Marek, zatímco jsme stáli za časomírou. Když se ozval zvuk startovací pistole, rychle jsme se rozeběhli po mole a skočili do vody. Pár minut mi trvalo, než jsem si zvyknul na velmi chladnou vodu, která měla šestnáct stupňů. Když jsem se po nějaké době začínal dostávat do tempa, čekal nás výběh z vody a dvěstěmetrový přeběh k dalšímu jezeru Ratzersdorfer See. Nohy jsem měl jak dva kusy ledu, tak jsem byl rád, že jsem nějak běžel. Ale myslím, že jako příprava na studené moře, které nás za pár měsíců čeká při závodě v Norsku, dobrý…

„Ondro, mírný přeběh,“ informoval mě parťák, když jsme se začínali blížit ke břehu. Po druhém plavání mi chvíli trvalo, než jsem se znovu dostal do pohody, protože přeběh mezi jezery mě docela rozhodil. Když jsme odplavali 1,9 kilometru, zamířili jsme do depa pro kolo.

„Ondro, dneska ti to plavání nějak nesedlo, nebo jak?“ ptal se mě Marek, když jsme nasedli na tandemové kolo.

„Proč myslíš?“ tvářil jsem se překvapeně.

„Protože čas nemáme jeden z nejlepších a vůbec ses na mě v té vodě nešklebil jako jindy,“ vtipkoval můj trasér.

Postěžoval jsem si důkladně na podmínky a pak jsme se už začali věnovat cyklistické části, která sestávala z jednoho okruhu o vzdálenosti 90 kilometrů. Trať vedla přibližně deset kilometrů po dálnici a pak nás vedla po krásných vinařských koutech i neuvěřitelnou přírodou podél Dunaje v údolí Wachau, které je zapsané v seznamu světového dědictví UNESCO.

„Ty kráso, ty kopce v itineráři nebyly,“ postěžoval si Marek, když jsme se ocitli na úpatí čtyřkilometrového stoupání. V kopci jsme sice ztratili pár drahocenných míst, ale věděli jsme, že závěr cyklistiky povede z mírného kopce dolů a po rovině zpátky do města. Na posledních metrech jsme rychle vyzuli nohy z bot, abychom se tím nezdržovali v depu.

„Ondro, slézáme z kola,“ zavelel Marek, když jsme dojeli k čáře. Rychle jsme se přesunuli k běžeckým věcem a vyrazili na jednadvacetikilometrový okruh, který byl rozdělen do dvou kol. Chvíli mi trvalo, než jsem se rozběhl, protože mě při mírném stoupání začal tahat stehenní sval. Vše zapříčinila náročná a kopcovitější cyklistika, ale i tak jsem doufal, že si to sedne.

Trasa vedla do centra starého města Pölten, kde jsme proběhli historickým náměstím. Z poloviny pro mě byl terén dost členitý, ale závěr kola se narovnal, takže jsem se mohl konečně víc soustředit na běh. První kolo jsme drželi stabilně, ale v závěru posledního přišla větší únava. Spousta fanoušků okolo trati nás vyburcovala, takže atmosféra doběhu byla naprosto úžasná. Zkomplikoval to jen můj pád těsně před cílem, protože mi trasér zapomněl nahlásit mírný schodek. Naštěstí se nic vážného nestalo, tak jsem se bleskově zvednul a těch pár metrů rychle doběhnul.

Cílem jsme proběhli v čase 5:28:45.

Děkuji svým partnerům, kteří mě ženou vpřed:

Dahlhausen, IPSUM, Jaroměřická mlékárna, Auto Racek, ATEX, Město Třebíč, Rebuild-car, Kraj Vysočina, Plavecký bazén a aquapark Laguna, Plavecký oddíl Laguna Třebíč, Fotograf Jakub Mertl, Jazyková škola Zachová Pelhřimov, Paul Lange Ostrava