Závěr triatlonové sezóny aneb dovolená v Chorvatsku

Triatlonový závod v Chorvatsku – Plava Laguna, Poreč, Istria 1,9 km plavání, 90 km kolo a 21 km běh „Ondro, dneska je hladina na moři jak […]

Triatlonový závod v Chorvatsku – Plava Laguna, Poreč, Istria
1,9 km plavání, 90 km kolo a 21 km běh

„Ondro, dneska je hladina na moři jak zrcadlo,“ povídal mi Marek těsně před závodem, když jsme došli k místu startu. Do závodu se chystalo kolem tisíce lidí a před námi bylo pár ambiciózních závodníků, které jsme pustili a připravili se na rolling start (postupný start). Proběhli jsme koridorem a pustili se do plavání, kde jsme plavali kolem tamního poloostrova Plava Laguny. Marek se snažil ve vodě držet trochu dál od lidí, abych měl víc prostoru na klidné plavání. Chvíli mi trvalo, než jsem se ve vodě srovnal, přestal pořád najíždět na traséra a začal si užívat plavání. Po nějaké chvíli jsem cítil ve vodě trávu a to znamenalo, že budeme brzy u břehu. Nahmatal jsem rukou oblázky, rychle jsem se zvedl a vyrazili jsme do depa.    

„Trochu přidej, zrovna jsem zahlídnul Honzu Tománka, jak vyrazil na handbiku z depa,“ líčil mi Marek, když jsem si nazouval boty. Proběhnutí dlouhým depem ke kolu nám chvíli trvalo, ale hned jak mi Marek položil ruku na sedlo, běželi jsme s kolem na startovní čáru cyklistické části.

„Jak to vůbec vypadalo s plaváním?“ ptal jsem se Marka, když jsme se na kole rozjeli.

„Když jsem se díval, tak to vypadalo kolem čtyřiceti minut,“ odpovídal mi trasér a ještě začal povídat, že když jsme plavali, tak pod námi v moři byly pěkně velký mušle. Začátek cyklistické trasy vedl mírnými kopečky. Klasik Marek by řekl, že to byla nakloněná rovina. 

„Dejte mu modrou kartu za hákování,“ hulákal Marek na paní rozhodčí u silnice, když jsme jeli kolem.

„A kdo tady hákuje?“ ptal jsem se překvapeně vzadu na tandemovém kole.

„No přece ty,“ smál se parťák svému vtipu a ukazoval na mě.

„A co na to rozhodčí?“ ptal jsem se.

„Nic, ta se smála,“ odpovídal mi Marek a pokračoval pořád do kopce směrem k dálnici. 😁

„Před námi už vidím Honzu, jak u něho budeme, tak ti řeknu,“ oznamoval mi Marek.

„Jedeme, jedeme,“ křičeli jsme s parťákem na Honzu, když jsme ho začali předjíždět. 

„Tady zrovna nějaký borec píchnul,“ popisoval mi parťák dění, když jsme najeli na dálnici, kudy vedla část trasy. Na dálnici jsme se snažili dohnat vedoucí skupinu, ale úplně dopředu jsme se nepropracovali.

„Marku, kolik máme ještě do konce?“ ptal jsem se parťáka na kole. 

„Ještě třicet kilometrů,“ odpovídal mi, když jsme zrovna sjížděli dolů z kopce. Po pěti kilometrech mi Marek dozadu zakřičel, abych si začal sundávat boty, že už budeme v cíli.

„Vždyť si mi před chvílí říkal, že ještě třicet kilometrů,“ byl jsem opravdu zmatený a moc jsem nechápal.  

„Jsem ti kecal,“ smál se Marek. A tak jsem rychle sundával boty a ještě do sebe hodil na běh gel, abych vydržel.

Když jsme se přezuli do běžeckých bot, vyběhli jsme na trasu směrem k Poreči. Cesta na běh pro mě byla naprosto ideální, většina trasy vedla po asfaltových cestách a po rovině. Tím, že jsem nemusel jet na kole Markových třicet kilometrů navíc, měl jsem na běh hodně sil a tentokrát jsem si ho i užíval. Pořád jsme se drželi kolem stého místa mezi zdravými závodníky. 

„Ty vole pozor,“ trhnul se mnou najednou na stranu Marek.

„Co se stalo?“ ptal jsem se ho s naprostým klidem a běžel vedle něho dál.

„Co se stalo? Málem jsi vrazil hlavou přímo do sloupu,“ rozdýchával to parťák.

„No, tak to by byla pěkná rána,“ odpovídal jsem mu. Ale snad by ten otřes mozku nebyl tak velký, abych mohl běžet dál do cíle.

Na cestě zpátky jsem si říkal, že bychom měli někde potkat proti sobě jet Honzu Tománka. A tak by se dalo říct, že jsem ho celou dobu vyhlížel, odkud se na nás vynoří. Na běhu nás povzbuzovala spousta závodníků i fanoušků, kteří stáli kolem trasy a motivovali nás k lepším výkonům.

„Ondro, jak si mě držel za ruku, tak si mi vypnul hodinky,“ klel Marek, protože nevěděl, jak dobře běží. A tak jsem si v duchu říkal, protože jsem se mu to neodvážil říct do očí, že hodinky nepotřebuje, protože by měl už běžet těch pár kilometrů naplno. Žádný otřes mozku se nekonal, do cíle jsme dojeli a tímto považuji triatlonovou sezónu za úspěšně zakončenou.

Děkuji Markovi za skvělý support a skvělou dovolenou v Chorvatsku. Mé mamince a Péti děkuji za bezchybný catering, protože jsme za ten týden nemuseli s Markem ani jednou do obchodu mezi lidi a to byla pro Marka ta nejlepší odměna. Schválně by mě zajímalo, který profesionální sportovec se může chlubit tím, že mu maminka zavařuje sklenice s dobrotami na cesty. 😁

Do cíle jsme doběhli s časem 4:56:40 na 165. místě z 958 závodníků. 

Děkuji partnerům, kteří mě podpořili v roce 2022: Město Třebíč, Kraj Vysočina, Auto Racek, ATEX, Nadační fond Českého rozhlasu – Světluška, Nadace Leontinka, Plavecký oddíl Laguna Třebíč, Aquapark Laguna Třebíč, Paul Lange Ostrava.

Partneři
Město Třebíč Nadace Světluška ATEX Paul Lange Sportovní klub Laguna Třebíč Kraj Vysočina Auto Racek Fotograf Jakub Mertl Aquapark Laguna